Pekařovská pouť 2011
Již ve středu 10. srpna 2011 započalo v Liberci II. Mezinárodní setkání flašinetářů, aby od 12.8. do 14.8. mohlo pokračovat prostřední částí v našich končinách. V pátek 12.srpna zazněly kolovrátky v Ruční papírně ve Velkých Losinách a zároveň v údolíčku před hanušovickou Rychtou, kde lesk akce ještě umocnily nablýskané automobily z Veteran Klubu Severního Pomoraví.
Na pódiu se tísnily flašinety bedničkovité i jeden, který připomínal starý gramofon, a všechny vyhrávaly ostošest. V podvečer se všichni odebrali do galerie Na půdě, úžasného prostoru v krovech prastaré rychty, kde byla zahájena vernisáž neuvěřitelných fotografií. Autor Antonín Říha by mohl být opravdu pověstným "pytlákem Říhou", jenž loví nepolapitelné okamžiky v životě lesa a divokých zvířat a schovává je ve svém fotoaparátu.
Sobota ráno - v pekařovské kotlince se to hemží stánkaři, občerstvovateli a pořadateli, úderem desáté nám k tomu shonu začal vyhrávat první flašinet a srdce poskočila. Tou dobou byli poutníci z Velkých Losin už dávno na léty vyšlapané cestě, stoupajíce sluncem i deštěm, aby před jedenáctou dorazili k pekařovské kapli. Tam byli přivítáni jménem všech pořadatelů p. Novákem a vyhrávající flašinetářský průvod se vydal vzhůru k Penzionu, kde byla pouť i II. Mezinárodní setkání flašinetářů slavnostně zahájeno.
Přivítání, proslov starosty Jindřichova p. Kozáka, veselé melodie linoucí se z flašinetů malých přenosných i těch velkých skříňových, povídání i tóny xylofonu p. Fridrichové - to vše se vystřídalo na pódiu, než přišel čas pro cimbálovou muziku Zbyňka Hrdličky. Po lidových písních moravských zazněly znovu flašinety píšťalové i jazýčkové a také francouzský zpěv ... "rampadam tamtam"... Na pódiu či v davu jste možná zahlédli černý širák a nadýchaný ženský čepec ve světlé lila - tedy historický lidový kroj Podesní.
Pouťový mumraj zchladilo během dne pár přepršek a jeden opravdový lijavec - příval bušil do kovářovy kovadliny, do stánků s cingrlátky a prstýnky, perníky, sýry, ba i kaktusy pozaléval, nevynechal ani návštěvníky i vzácné flašinety. Pár desítek lidí mělo to štěstí, že se v té chvíli ocitlo v kapli. Posedávali v lavicích či si prohlíželi výstavu Podesní - staré obrazy z údolí i fotografie postupujících oprav kaple a nově také obnovované památky Rejchartic a kaple v Potůčníku, která vyhořela zasažena bleskem v roce 2007 a nejen místní se nyní snaží o její obnovu. Skrz barevná skla oken blýskaly modré blesky, ve vchodu hučel vodopád. Mezi lavicemi stála skupinka flašinetářů ze Švýcarska a nemajíce své nástroje, přesto zazpívali mnohohlasně několik francouzských písní a bylo to krásné.
Kdekoli v Pekařově jste se mohli zaposlouchat do hry "potulných flašinetářů", kteří dali všechen svůj pouťový výdělek na opravu jednoho z největších flašinetů, jenž zdejší světoznámá flašinetářská a varhanářská manufaktura Franz Kolb & Söhne kdysi vyrobila. Tento skříňový flašinet zakoupilo vloni pořádající občanské sdružení Obnova kulturního dědictví údolí Desné a nyní se snaží o to, aby se jeho pozouny, píšťaly a trumpety znovu rozezněly.
Po půl páté zapěla Schola od sv. Jana Křtitele nebeské melodie z kůru pekařovské kaple a bývalý šumperský děkan otec Vojtěch Kološ při Mši svaté ke svátku Nanebevzetí Panny Marie mluvil o odhodlání k nanebevstoupení nás všech. Zazněly i malé příběhy o velkém odpuštění a každý, kdo vešel do společného ticha kaple, mohl se setkat s ostatními a zamyslet se, jakým je on sám "roubem na dobrém stromě Ježíše Krista".
Nahoře zatím flašinety vystřídal znovu cimbál a hrál nám a hrál ke skládání stánků a sklízení "slavné poutě". Dojídaly se zbylé perníčky a koláče, na pódium nastoupila kapela Lišajband a hrála a hrála nám ke klouzání po už neviditelném bahně nad kaplí i k odjezdu okolo osychajícího bláta parkoviště (Sláva a velké díky těm, kteří to tam po tom plaváku se stovkami aut ve stráni ukočírovali!). A hráli dál k poslechu i tanci všem, co ještě zůstali v pekařovské kotlince...
V neděli se slunce smálo, když flašinetáři z Francie, Švýcarska i Čech hráli návštěvníkům Víkendu v Ruční papírně ve Velkých Losinách. Kdo chtěl, mohl si zatočit klikou i nahlédnout do tajemných útrob hracích skříněk. Tak tedy: "Mersí. Ó revoár!" zase napřesrok.
A na horním konci Hanušovic? Před vysokánskou temně zelenou kulisou smrkového lesa vyhrávala pětice slovanských flašinetářů - z Čech, Polska a Slovinska. Návštěvníci podupávali do rytmu flašinetářských melodií, děti balancovaly na obrovském kmeni, který ležel opodál. Šlapaly tak po základu pro druhou nejvyšší dřevěnou sochu na světě, na níž pracují místní dřevosochaři a 10. září ji chtějí zde před hostincem Na Rychtě vztyčit. Z okolních lesů voněly houby, údolím se nesly odvěké melodie a když se kliky dotočily, zamířili i poslední účastníci II. Mezinárodního setkání flašinetářů na jih do Brna, kde pokračovala třetí poslední část tohoto kolovrátkářského festivalu.
Tak to byly útržky mého pouťového příběhu a doufám, že i stovky návštěvníků pouti si ty své zážitky zasunuli do přihrádky "vzpomínky potěšující". Děkujeme těm, kteří pouť i setkání spoluvytvářeli, i těm, kteří se přišli podívat.
za Obnovu kulturního dědictví údolí Desné o.s.
Filoména Černohousová
