Adventní koncert 2008
Na krku půl adventu i pletenou šálu, přestože památku na sníh i tady na vršcích připomínají jen bílé zbytky v severních příkopech. Slunce se opřelo do lesních strání a přemalovalo je hřejivými jarními barvami.
A přesto jsme vyzdobili kostelík vánočními smrčky a papírovými vločkami. Pak zavoněla medovina a bylinkový čaj (cukroví jsme museli alespoň zpočátku ukrýt před dětmi) a ozvaly se první tóny hebrejských písní, které zněly o dávných adventech před stovkami let.
„Ose šalom, Lach Jerušalajim, Lu je hi, Siméní chichotám, Kol ha olam, … Aleluja“ alespoň názvy písní, které ukrývají vyprávění o bílé plachtě pod temnými mraky, ale i o všech obyčejných věcech, které by chtěl člověk dělat příští rok.
Venku se udělala tma a zima, ale v zaplněném kostele Nanebevzetí Panny Marie bylo útulno a vládly tam melodie veselé i smutné, hluboké jako vody Jordánu i roztančené, jakoby vítr vál nad letní rozkvetlou loukou. Zpěv, mluvící klarinet, rytmické perkuse i struny kytary rozeznělé nápěvy židovských písní z předalekých dob i končin jakoby pozastavily čas našeho zrychleného světa.
Děkujeme AVONOTAJI
i všem, kteří přispěli pomocnou rukou či dobrým jídlem i pitím.
P.S. pro nenapravitelné romantiky a ornitology v řadách čtenářů:
Pak odešel i poslední návštěvník a zbylé přenádherně zasněžené perníkové kostelíky zblajzli (přes přísný zákaz) naši potomci, zhaslo světlo ve zvonici i svíčky lemující cestu s potůčkem a nám se podařilo zabouchnout dveře přecpaného kufru. Už už jsme chtěli nasednout…
Když tu se ozvalo vzdálené kejhání v oblacích. Blížilo se a s nenapodobitelným vrzáním křídel nám klín neviditelných tažných ptáků proletěl nad hlavami k vzdálenému severu. Nesmírné putování jak z prastarých melodií AVONOTAJE, pár okamžiků zatajeného dechu…
… a vrzavé tóny dalekých poutí zmizely v stříbrných mracích nad Pekařovem.
Tak zase napřesrok.
Sepsala „Filoména“
pro občanské sdružení
Obnova kulturního dědictví údolí Desné
