Svatomichalská pouť 2010
Podzim už zaleh' do větví a stromy vroubící stráně údolíčka začaly žloutnout. Na rejchartickém rynku vládl už od rána čilý ruch a dopoledne se tam zakulatilo náměstíčko stánků, oheň hřál, vůně uzených makrel se prala s tou koláčovou, pivo teklo proudem. Drobounké skleněné střípky krásy cinkaly ve větru, hrnky se baculatily, batika vlála, duhově barevné náramky i košíky z proutí jste mohli zakoupiti... A na to všechno s pochopením dohlížel hlouček andělů dlouhánů od řezbářského krámku.
V sále nad hospodou zatím šikovné ruce rejchartické omladiny vytvořily výstavu fotografií o vícero pomístních kapličkách, kterým se (díky mnohým lidem) podařilo povstat z popela, kopřiv a chábčí do své bývalé krásy.
Ale to už se přiblížilo poledne a fanfáry z věže zahájily Slavnou poutní mši svatou v kostele sv. Michaela. Před každým obrazem hořela svíce a snad na všechny dolehla ta oprýskaná krása barokního chrámu. Starobylá křížová cesta s olámanými ozdobami, barevní svatí ve vitrážích oken, jakési neuchopitelné hluboké "dávno" pod popraskanými klenbami. Smích i zamyšlení ve věkovitých lavicích při kázání Otce Petrika o archandělích bojujících za nás - na oltářním obraze pozorně naslouchal i sv. Michael s plamenným mečem. Z kůru se nesl zpěv chrámového sboru z Velké Bystřice "Molim, Bože můj", naplňující srdce tichou pokorou.
Nová socha patronky obce se vydala v čele předlouhého slavnostního průvodu k jejímu obnovenému příbytku - vzhůru zelenou loukou ke kapličce Panny Marie Pomocné, žlutě svítící do dálky. Požehnání, promluvy, přání, fanfáry i "Mnoga ljeta" poslouchalo procesí čítající ke dvěma stovkám lidí.
Pak měl každý dost času prohlédnout si staré symboly obce či vyšplhat až nahoru na věž kostela, ochutnat vynikající guláš z gigantického kotle nad ohništěm, či pozorovat děti při soutěžích na dolním hřišti. Koncert skupiny Avonotaj v kostele: v prastarém prostoru zněly tóny písní ještě starších a dávnějších, vyprávějíc cizí řečí o cizí zemi a cizích lidech, se kterými nás přes nekonečné věky spojuje víra v jednoho Stvořitele, a proto ty písně vůbec nejsou cizí.
Pouťová pohoda na rynku se dala krájet a ještě ji umocnily africké bubny, aby se o slavné pouti dozvěděla i lesní zvěř na vrcholcích hor... Ovšem šampión, který na konci téhle dlouhé neděle byl ještě schopen systematicky používat mozkové závity, a tedy vyhrál tradiční šachový turnaj "O rejchartického pinčla", ten by určitě zasloužil metál a né pinčla...
Opouštěli jsme údolí plné spokojených "poutníků", stříška kamenné zídky u kostela se zelenila mechovými polštáři a před ní vlál nádherně barevný transparent SVATOMICHALSKÁ POUŤ. Veselý nápis, co do něj děti vložily spoustu umu a radosti, aby se pouť vydařila, což se jí jistojistě povedlo. Děkujeme!
Filoména.cz a spol.
