Pamětní list

Richard Jašš

Tento text byl spolu s dalšími dokumenty uložen do báně pekařovské kaple 22. května 2006. Vystřídal tak pamětní listinu pravděpodobně z r. 1919, která zde byla objevana při květnové rekonstrukci střechy.

Tento pamětní list je sepsán u příležitosti obnovy plechové cibulky na stříšce věže kaple Nanebevzetí Panny Marie v Pekařově dne 22. května 2006. Jedná se o volební rok, kdy proběhnou v Olomouckém kraji volby do Senátu a Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a také do komunálních zastupitelstev. Právě v těchto dnech (20. května 2006) získali čeští hokejisté na mistrovství světa v Lotyšsku stříbrné medaile. Po dlouhé zimě, která v tomto roce trvala až do začátku měsíce dubna přišlo překrásné jaro s teplotami kolem 18 – 20 °C a častými vlahými deštíky. Po loňském neplodném roce kvetou letos (2006) hojně všechny ovocné stromy a vše nasvědčuje bohaté úrodě ovoce. 

V průběhu měsíce května 2006 byla ze střechy sňata stará plechová cibulka, značně zkorodovaná, z níž vyňal Martin Černohous z Rapotína svitek papíru s pamětním záznamem z počátku století (nejspíše z roku 1919). Svitek nebyl umístěn v žádném ochranném pouzdře a byl doplněn zcela zkorodovanými mincemi. Papír starého pamětního listu je na mnoha místech značně poškozen a nečitelný. Proto nebylo možno jej alespoň v kopii přiložit. Pokusím se v následujících dnech přepsat alespoň dochované listy a uchovat je prostřednictvím nějaké publikace pro další generace. 

Nyní doplním ještě informace k historii hřbitovní kaple Nanebevzetí Panny Marie s akcentem na události posledních několika let. Prvním písemným dokladem o kapli je revers sepsaný 23. září 1825 zástupci vsi Pekařov, který je uložen v archivu velkolosinského farního úřadu. V reversu pekařovské kaple se doslovně praví, že “... veškeré stavební materiálie i ostatní potřebnosti obstará zdejší ves v zastoupení zdejšího rychtáře dědičného, také stavebního plánu si nechá obec na své náklady zhotoviti a pak teprve dá kapli vystavět. Stejně zajistí zdejší dědičný rychtář Anton Jackwerth i fundačního fondu kaple ve výši 100 zlatých ...” Stavba snad mohla být ještě na podzim 1825 započata, ale spíše k tomu došlo až na jaře 1826. Zápis v účetní knize velkolosinské farnosti z roku 1829, kde se pekařovská kaple vůbec poprvé objevuje nám dokládá, že kaple byla stavěna více let. Praví se zde, že kaple je zcela nově postavená, dokončena “minulého roku” tedy v roce 1828. Více o počátku kaple nevíme. Jelikož veškeré stavební úpravy i opravy byly prováděny povětšinou v režii pekařovské obce a její agenda se pohříchu nedochovala, máme podobně sporé informace o celém stavebně historickém vývoji této sakrální stavby. Dle zákresu v mapách stabilního katastru pro obec Pekařov z roku 1834 však víme, že kaple byla hned vystavěna v dodnes dochovaném půdorysném rozsahu, včetně zákristie na jižní straně. 

Jak již bylo uvedeno v reversu pekařovský dědičný rychtář Anton Jackwert založil fundační fond 100 zlatých, který byl uložen u jakéhosi Johanna Kohlera, sedláka v Maršíkově číslo 29, který za ně patrně nakoupil obligace. Ten se zavazoval zpravovat tento kapitálu a každoročně v období od počátku dubna do konce prosince vyplácet pro potřeby pekařovské kaple 3 zlaté a 45 krejcarů na hotovosti a zajišťovat nákup svící a vína v hodnotě 3 zlatých a 30 krejcarů. 

Co se týče stavebních úprav a rekonstrukcí kaple, první dochovaný záznam je z roku 1846, kdy nakoupil velkolosinský farář pro pekařovskou kapli šindel v hodnotě 7 zlatých a 40 krejcarů a také hřebíky za 2 zlaté. Za tesařskou práci při pokrývání a opravě střechy pak bylo ještě vyplaceno dalších 5 zlatých a 20 krejcarů. Z toho můžeme vyvodit, že v roce 1846 došlo k běžné opravě střechy kaple. K další takové rekonstrukci střechy došlo v roce 1851, kdy bylo z farních peněz placeno větší množství šindele a hřebíků v hodnotě 10 zlatých. V tomto roce byla také nakoupena kamenná dlažba v hodnotě 5 zlatých a vápno za 1 zlatý a 46 krejcarů. Tento záznam dokladuje, že v průběhu roku 1851 došlo k výměně dlažby v presbyteriu kaple. Původně byla podlaha tvořena s největší pravděpodobností cihlami a palubkami. Z data 1851, které se nám dochovalo na jednom z kachlů je možné se domnívat, že dlažba byla také ve stejném roce dokončena. 

Nutno podotknout, že většina účetních záznamů týkajících se pekařovské kaple Nanebevzetí Panny Marie souvisí s rekonstrukcemi a opravami střechy. V roce 1859 farnost nakoupila 2000 kusů šindele za 16 zlatých k pokrytí střechy kaple a také 2000 hřebíků za 4 zlaté k přibití šindele. Za latě a desky byl vyplacen rovný 1 zlatý. V roce 1871 vyplatila farnost za pokrytí věžičky a jedné strany střechy pekařovské kaple šindelem 44 zlatých a 2 krejcary a v roce 1875 opět za rozsáhlé pokrývačské práce na kapli 38 zlatých a 68 krejcarů. Především u posledních dvou zmínek se jedná o rozsáhlé, generální opravy střechy. Běžná údržba, o které se nám však nedochovalo žádné konkrétní svědectví musela probíhat u šindelové střechy kaple každoročně. Je také škoda, že se nám nedochovala žádná zmínka o překrytí šindele na střeše kaple, zákristie a věžičky břidlicovou šupinou, ke kterému došlo patrně někdy na přelomu 19. a 20. století. 

O vývoji inventáře a kultovního mobiliáře kostelíku nevíme prakticky nic. Poměrně podrobné záznamy se nám zachovaly o pekařovských varhanách, které zhotovila pro kapli místní varhanářská dílna Franz Kolb‘s Söhne v roce 1890. Nástroj se nacházel na malém kůru na západní straně kaple. Zdeněk Fridrich jej ve své publikaci popsal následovně: “Rozsah manuálu C - c’’’, pedálu C - c’. Skříň o rozměrech 2x2x0,7 m je postavena na okraji kůru v úrovni podlahy a vysunuta 50 cm před zábradlí na způsob pozitivu. Hrací stůl je zabudován do zadní stěny varhan, varhaník má průhled mezi prospektovými píšťalami. ... Cínový Principál 8 má 10 spodních píšťal dřevěných, z toho 6 nejhlubších je pro nízkost stropu krepováno. Píšťaly jsou na vzdušnici rozděleny, podobně jako u ostatních varhan, na tzv. C a Cis stranu, a to tak, že největší jsou na obou okrajích skříně a svažují se ke středu. Píšťaly pedálu stejně jako vzduchové čerpací zařízení stojí volně uprostřed kůru za zády varhaníka.” Nástroj se však již od roku 1979 v pekařovské kapli nachází. Byl demontován a přemístěn do prostorově stejně disponovaného kostelíku v Komňátce. 

Dle konzistorního povolení ze dne 27. března 1901 byla patrně na svátek Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna 1901) vysvěcena nová křížová cesta. 

Kaple sloužila od svého vysvěcení až do roku 1946 smutečním obřadům, svatbám, křtům a také pravidelným nedělním bohoslužbám. Poslední bohoslužba se zde konala 15. srpna 1946 v den patrocinia kaple. Jelikož probíhal již naplno odsun ve Velkých Losinách, nesloužil tuto mši velkolosinský farář dr. Adolf Schindler, ale zcela výjimečně žibřidovický farář Karel Vymetal. Jestliže o období od založení kaple do roku 1945 se nám dochovalo jen velmi poskrovnu dokumentů, k období následujícímu se dokladů váže snad až přespříliš. Pravdou je, že kaple v nedosídlené osadě byla prakticky ponechána svému osudu a chátrala. Tak ji na počátku 90. let 20. století shledáváme zcela v havarijním stavu s poničeným a zanedbaným inventářem, a co je nejhorší s velmi poničenou střechou, kterou intenzivně zatékalo do lodi i sakristie kaple. Jen díky práci několika nadšenců se podařilo udržet jakýsi únosný stav. V průběhu 90. let 20. století nechal kastelán losinského zámku František Fiala šindelem pokrýt věžičku a také celou zákristii, na nichž střecha prakticky nebyla. 

Projekt obnovy této kaple je realizován od podzimu 2003 spolu s obcí Jindřichov, vlastníkem kaple, a s mnoha současnými i bývalými obyvateli údolí Desné, kteří svůj zájem projevili nezištnou pomocí. Na opravě se opakovaně podílely skautské oddíly ze Šumperka, Prahy a Kroměříže. V kapli jsou příležitostně pořádány benefiční koncerty, ale mezi největší akce pořádané na podporu projektu patří Pekařovská pouť, která se odehrává vždy v polovině srpna ku příležitosti svátku Nanebevzetí Panny Marie. Každým rokem se přímo v Pekařově připravuje divadelní představení, které se provede jedinkrát právě během poutě. 

Na konci ruku 2004 se podařilo zbourat starý krov a vršek kaple zavřít provizorním stropem. Od konce dubna 2006 se skupina dobrovolníků a tesařských mistrů pod vedením pana Jaroslava Kachlíka pustila do práce na novém krovu. Ze stromů vysázených původními obyvateli v katastru obce Velké Losiny byla v polovině května dokončena kopie původního krovu. 

V polovině srpna pak práce pokračovaly. Nejprve bylo nutné kapli staticky zajistit. Metodou předepnutých ocelových lan zabetonovaných ve vysekané drážce v několika úrovních po celém obvodu stavby byla kaple společně s přístavkem sakristie staticky zajištěna. Tento krok se povedl především díky zkušenému stavaři panu Pijáčkovi z Ostrožské Nové Vsi, který veškerý materiál na ztužení kaple dodal zdarma a svou práci provedl bez nároku na mzdu. Při ztužování pomáhala parta brigádníků v čele s panem Štefanem Zsákem. Lešení pro pekařovskou kapli zajistil opět pan Jaroslav Kachtík se svými tesaři. 

Souběžně se venkovními pracemi začaly také práce na interiéru kaple. V průběhu měsíců srpen – listopad byl demontován oltář a odvezen do opravy, byly otlučeny veškeré vnitřní omítky a vybourána původní podlaha, nakonec byla odvezena zemina uvnitř i před vchodem do kaple. Po otlučení několika zdí bal za oltářem nalezena starší malba a při odklízení zeminy zpod podlahy byl nalezen litinová orlice, která byla původně umístěna nedalekém památníku padlým pekařovským obyvatelům za 1. světové války. Orlice, které se na objevovala na předválečných fotografiích památníku, se považovala do jejího znovuobjevení v podlaze pekařovské kaple za ukradenou. 

Při těchto pracích pomáhali rangers a roveři z Prahy – Smíchova. Během svého pobytu ve Velkých Losinách na počátku listopadu pokračovali v bouracích a pomocných stavebních pracích. Náhlá změna počasí nás donutila skončit s prácí dříve, a tak nedošlo na pokrytí celé střechy (eternitovou krytinou se nám podařilo zajistit od majitele rodinného domu v Bukovicích pouze za cenu demontáže). Do konce roku se podařilo pokryvačské firmě pana Jaroslava Lakomého pouze obložit štít a připravit klempířské prvky a použitou krytinu k montáži. 

V dalších dnech byl Pekařov a celé údolí Desné zasypáváno sněhem a až nástup jara na konci března snad dovolí pokračovat ve stavební činnosti. V rozbíhajícím se roce bychom chtěli za pomoci dobrovolníků, brigádníků a místních firem dokončit montáž krytiny, osadit nová okna a dveře, zhotovit vnitřní omítky, provést vnitřní a venkovní odvětrání a odvodnění obvodových stěn, položit podlahu z kamenné dlažby a provést úpravu okolí kaple. 

Práce by měly být organizovány tak, abychom při příležitosti letošní Pekařovské pouti (12. 8. 2006) mohli veřejnosti představit kapli ve výrazně lepším stavu než v roce 2005 a ukončit první etapu rekonstrukce kaple. A současně tak tímto poděkovat všem soukromým osobám a firmám, současným i původním obyvatelům údolí Desné, kteří poskytli v roce 2005 jakýmkoli způsobem pomoc. Především Dobročinnému fondu Philip Morris ČR a Nadaci VIA za poskytnutí grantu ve výši 333.000,- Kč. A také majiteli kaple obci Jindřichov, která vyčlenila ze svého napnutého rozpočtu částku 100.000,- Kč. 

Další doprovodné aktivity projektu obnovy pekařovské kaple byly v loňském roce z důvodu nedobrého stavu interiéru a exteriéru omezeny pouze na pořádání pouti. Rádi bychom v letošním roce zorganizovali v Pekařově i další akce, třeba o Vánocích. Každopádně však všechna naše snaha směřujeme ke vzdálenějšímu cíli, a to vytvoření veřejně přístupné expozice o historii Pekařova a zdejší varhanářské a flašinetářské výrobě Franz Kolb & Söhne. 

Kromě výše popsaných skutečností se během roku 2005 podařilo uskutečnit v kapli také několik významných objevů a to především díky zkušenostem a znalostem p. Pijáčka. Jednalo se o objev zazděných dveří z kostela přímo na místní hřbitov, zazděného schodiště u hlavního vstupu vedoucího přímo do krovu kaple, nález dvou otvorů přes zeď za hlavním oltářem, objev původních nástěnných maleb za oltářem. Samostatnou kapitolou se pak jeví nálezy týkající se půlkruhového přístavku sakristie. V tomto případě se jeví pravděpodobné, že dnešní sakristie zde již původně stála a kaple k ní byla přistavena. Tomu by napovídalo i to, že u kamenného klenutého stropu sakristie byla použita jiná malta než u obvodového zdiva a především, že klenba nebyla provázána se zdivem stěn. A také výška „přízemního patra“ sakristie dovolovala pohyb pouze ve skrčené poloze. Tolik nálezy týkající se „hluboké“ historie. Objevem z modernější doby, z konce 2. světové války, je nález skrýše pod dřevěnou podlahou sakristie, kterou využili odsunutí němečtí obyvatelé osady. Ti zde uschovali litinové náhrobky pravděpodobně z místního hřbitova a především říšskou orlici z nedalekého památníku padlým v 1. světové válce. 

Dne 22. května l. P. 2006 sepsal v Rapotíně Richard Jašš